Rozsah: velikost 1xA4 na PC = 2xA4 ručně
Téma dle zadání: Umíme být vůbec šťastní?
Styl/forma: Úvaha (objektivnější)
Ohodnocení: 1 (výborná práce)
Ondřej Cahlík, OAVM, 18.3.2008
Umíme být šťastní?
Být šťastný znamená mít své štěstí. Štěstí? Jediné slovo, nespočet definicí.
Každý své ''štěstí'' definujeme jinak. Neexistuje nic, co bychom mohli označit za univerzální štěstí. Jako lidé jsme jeden od druhého odlišní, máme různá přání, rozdílné sny a cíle. Vyvíjíme se a náš život prochází etapami. Pohled na štěstí se mění s plynoucím časem a ovlivněn minulostí je přetvářen k obrazu našich současných i budoucích vizí.
Malé dítě pohlíží na štěstí, jako na bonbón v cukrářské vitríně na konci ulice. Je tím šťastnější, čím je k cukrářství blíže. Opravdová euforie štěstí však nastává teprve, až maminka bonbón koupí a malá ratolest začne svou vytouženou sladkost spokojeně cumlat. Je to nádherná synergie. Nejenom dítě, ale i rodič jsou pak opravdu šťastní. Maminka, protože prckovi chutná a přestal tahat za ruku, a prcek, protože dosáhl svého štěstí.
V dospělosti se situace poněkud mění. Někdo je šťastný, když dělá práci, která ho baví. Jiný, když má moc, může řídit a rozhodovat. Někoho šťastným dělají peníze, jiného zdraví, rodina a přátelé. Naplňují nás odlišné věci, máme vlastní touhy, jsme různí a jedineční. Definice štěstí je na každém z nás. Otázku, zda-li umíme být vůbec šťastní, zda-li známe své štěstí, nelze zodpovědět objektivně. Můžeme uvažovat pouze ve strohých obecných rovinách.
Z nejjednoduššího hlediska lze říci, že šťastnými nás dělá uspokojování našich potřeb. Potřeb máme mnoho. Jedny z nejdůležitějších potřeb jsou základní potřeby. Jejich vliv na naše štěstí si často ani neuvědomujeme. Jídlo a pití se pro nás stali takřka samozřejmostí. Žijeme v konzumní společnosti, v rychlém a dynamickém světě – nastoupeni v rozjetém vlaku. Švédské stoly, přeplněné talíře, bary, litry alkoholu, kouření, hlasitá hudba, drogy a sex. - Určité kombinace těchto věcí (potřeb) se staly naší každodenní cestou za štěstím. V celosvětovém měřítku je jasné, kam náš rozjetý vlak směřuje.
Už od narození se podvědomě snažíme vycházet svému štěstí naproti. Občas se však stává, že sejdeme z cesty a životem pouze bloudíme. Neznáme své pravé potřeby, stále si něco nalháváme - jsme nešťastní. I přesto musíme nalézt dostatek sil, abychom pohnuli s výhybkou a nastavili koleje zpět na správný směr.
Umíme být vůbec šťastní? Umíme!
Na světě není nikdo, jenž by neuměl být alespoň na malou chvíli šťastným. Nikdo, jenž by se nedokázal radovat. ''Dovednost'' – být šťastný – je základním pilířem života. Bez štěstí nelze žít.
Před příjezdem do cílové stanice uděláme ještě mnoho zastávek, ale po celou dobu jízdy budeme mít stejný cíl – být šťastnými, jak jen to půjde.
Komentáře
Cílová stanice?
Zdarec,
chválím slohou práci. Pěně napsaná. Takovou bych fakt chtěl napsat i u matury.
Jen mě trošku zarazila konečná pasáž - cílová stanice. Nejsem si jist, jestli opravdu takováto cílová stanice existuje. V reálu určitě ne. Snad jen filosofové - někteří - chtěli dosáhnout blaženosti, tedy jakési ataraxie. Avšak čím více se budeme blížit cílové stanici, tím větší trasa se před námi bude otevírat. Pro mě tedy cílová stanice štěstí existuje - avšak v nekonečnu.
Taky zdravím, pochvala mě
Taky zdravím,
pochvala mě velice těší, díky.
Konečná pasáž s cílovou stanicí navazuje na rozjetý vlak. Rozjetým vlakem myslím jakýsi pomyslný ukazatel na časové přímce, který vznikne v den našeho narození a pak se po časové ose pohybuje až do "bodu" naší smrti - což je právě ona "cílová stanice". Je to náš vlak "života". Rozjede se, když se narodíme a do své cílové stanice dorazí až je po všem. Během našeho života (po celou dobu jízdy našim vlakem) uděláme mnoho zastávek, ale vždy budeme mít stejný cíl: - být šťastnými, jak jen to půjde.
Zkus si to přečíst ještě jednou. Pevně věřím, že teď už tě to nezarazí. (-;
Na jedničku u matury to
Na jedničku u matury to stačit bude, i když máš určitě na víc. Třeba sloupek v novinách by z toho udělat nešel (asi nejčastější komerční využití úvahy s pevně daným rozsahem).
Zkus si představit, že na to téma budeš psát zápisek do blogu (bez pevného rozsahu) a až když budeš spokojený, tak to teprve natáhnout nebo proškrtat na potřebný počet znaků a odstranit duplicity - opakující se slova, mluvnické prostředky, zkrátka přidání pestrosti.
Kolikrát jsi například použil nějaký tvar slova "štěstí" nebo "šťastný"? Třikrát v každém odstavci je moc. Nebo když ve třech větách po sobě skloňuješ slovo "potřeba". Skoro vždycky lze nalézt nějaké synonymum, přepis nebo zájmeno (například když větu končíš "uspokojování našich potřeb", můžeš další začít "těch máme" místo opětovného "potřeb máme"). Taky bys mohl používat i jiné prostředky než strohé oznamovací věty.
Ale jinak na školní práci je to hodně dobré a pokud nemáš žádné další pisatelské ambice, tak tento komentář ignoruj.
Děkuji za užitečné rady.
Děkuji za užitečné rady. Teď jsem rád za každý komentář/pomoc tohoto typu. Za 3 dny ve středu - tj. 9. dubna 08 - nadejde má chvíle, tedy proběhne písemná MZ ze slohu.
Ještě jednou velké díky.
Souhlasím a zkusím se jistých zásad držet pevněji.
BTW: Jsem si ještě trochu stále nejistý v čárkách, obzvláště v obludnějších větách a před áčkem. Nemáš pár jednoduchých pomůcek i k těmto zapeklitostem? Nebo alespoň tip na použitelné informace na internetu?